Druhá pražská defenestrace měla tyto okruhy příčin:
1) 23.12.1466 vyhlásil papež Pavel II. proti kališnickým Čechám křížovou výpravu a Jiřího z
Poděbrad za sesazeného krále. V roce 1467 jeho jménem bojoval Jednota Zelenohorská. Od roku 1468 bojoval Jiří z Poděbrad s uherským králem Matyášem I., Matyášem Huynadim, jinými označovaným jako Matyáš Korvín (nar. 24.2.1443), který se stal vykonavatelem křížové výpravy, snažil stát se českým králem a ovládnout naše území. 14.5. 1468 dobytí Třebíče, pak obléhali Špilberk, klášter Hradisko u Olomouce a 1.10.1468 zvítězili u Zvole. V této bitvě zemřel Zděnek Kostka z Postupic. 26. února 1469 v okolí vsi Vilémova nedaleko Havlíčkova Brodu a obklíčilo české vojsko Korvínovu armádu v údolí řeky Doubravy, po kterém došlo k setkání a rozhovoru obou panovníků v Úhrově a odvrácení přímého střetu vojsk. Korvín pak s příslibem odchodu z Českého království bojiště s armádou opustil, zanedlouho však opět začal s bojovými akcemi. Spolehnutí se na Korvínův slib byla obrovská chyba. 3.5.1469 si zvolili (někteří) čeští kanoličtí páni Korvína v Olomouci za krále. Jiří to neuznal a navrhl zemskému sněmu, aby Korvína neuznal a uznal nástupnictví Jagellonců. To se stalo 4.6.1469. V listopadu 1469 Jindřich I. z Poděbrad porazil Korvína u Uherského Brodu.
22.3.1471 zemřel český král Jiří z Poděbrad. Od 27. 5. 1471 se českým králem stal Vladislav II. Jagellonský, který byl považován za slabého krále, měl flegmatickou povahu, snažil se vše řešit smírně a v klidu a měl přezdívku „Bene“ (dobře), podle slova, kterým nejčastěji odpovídal na žádosti. V roce 1473 bylo v Praze odhaleno spiknutí, jehož cílem bylo otrávit krále, které vedl apotékář Tomáš od Lilie. V roce 1477 došlo k porážce v bitvě u Kutné Hory a pak koloval po Praze pamflet k boji proti králi, s tím, že kališníci chystají převrat, lidé se k nim mají přidat, a novým králem se stane Jindřich I. z Poděbrad, syn Jiřího z Poděbrad. Obojí byly zřejmě aktivity Matyášových špionů.
28.února 1478 prohrála česká vojska s uherskými v bitvě u Plzně (katoličtí páni podporující Matyáše pod vedením uherského hejtmana). České vojsko pod vedením Buriana II. z Guštejna Plzeň obléhalo, Uhři přitáhli, porazili ho a české vojsko muselo obléhání Plzně zanechat. Následně v březnu 1478 začala v Brně jednání, která skončila 7.12.1468 vyhlášením příměří a 21.7. 1479 uzavřením tzv. Olomoucké smlouvy. Nadále měli užívat titulu český král dva panovníci,
Vladislav s právem vládnout dědičně v Čechách a Matyáš, který získal – rovněž pro sebe i své potomky – Moravu, Slezsko a obě Lužice. Po Korvínově smrti mohly být sice vedlejší země bez souhlasu uherského krále přivtěleny k Českému království, ale pouze za 400 tisíc uherských zlatých. Jestliže by zůstaly naopak v moci uherského panovníka, nemělo ho to stát zhola nic. Pokud by však Vladislav zemřel dříve než Matyáš, a to bez dědiců, a v Čechách by Matyáše přijali za svého panovníka, vrátily by se vedlejší země do svazku Koruny české bez náhrady.
Polský král Kazimír IV. Jagellonský v tom Vladislava, svého nejstaršího syna, „nechal“. Poslal pouze menší vojenský oddíl, který Matyášovi vojáci porazili na Slovensku.
To se v Čechách bralo jako potupa, jako jedno z největších ponížení českého krále v české historii, mělo to dopad na morálku obyvatel (zejména Prahy, jako královského města) a ekonomiku země.
2) Od roku 1468 byl královským podkomořím Samuel (Valešovský) z Hrádku. Vybíral hotové peníze z komorního zboží, tedy z dominia speciale, kde nebyl král omezován tlakem šlechty. Potvrzoval městskou radu při výročních soudech, rozhodoval o odvolání z městského soudnictví a vyhlašoval příkazy a žádosti panovníka. Dokonce už od roku 1453 byl konšelem Starého Města pražského a opakovaně zastával úřad purkmistra (starosty). Je hodnocený jako člověk ziskuchtivý a prospěchářský, který miloval lakomství, dohazoval kšefty svým známým atd. Mluvilo se o úplatcích, krádežích obecního majetku a různých podvodech. Samostatný text-1. Současně to byl oblíbenec Vladislava Jagellonského a jeden z velitelů vojsk proti Matyáši Korvínovi (tedy byl z pohledu lidí zodpovědný za porážky). V Praze se tak u jeho osoby koncentrovala řada negativ a narůstala proti němu nevole.
Totéž, co na Starém Městě Samul z Hrádku, představoval na Novém Městě Jiří Majnuškovic, který byl na Novém Městě konšelem od roku 1448.
V roce 1476 panovala mezi lidmi taková nespokojenost, že král Vladislav vyměnil městské rady. To nestačilo, v dubnu 1476 vypukla bouře a na Novém Městě došlo k zatčení některých konšelů, hrozila jejich poprava. Král, aby je zachránil, je odvolal. Přitom byli odvolání i Samuel z Hrádku a Jiří Majnuškovic. Byli potrestáni vysokými pokutami. JM musel zaplatit tisíc kop grošů za škody, které obci způsobil. Na Starém Městě měli být dva z konšelu popraveni, ale král zasáhl a zabránil tomu.
Samuelovi ale zůstaly zbývající funkce, zejména podkomoří.
Noví konšelé byli typově stejní lidé, takže problém se nevyřešil, jen oddálil.
3) Po Olomoucké smlouvě v roce 1479 posílilo katolické panstvo. Začalo se stěhovat do Prahy a společně s nimi katoličtí duchovní. Ke králi se tak dostávali „našeptávači“ a rostla odvaha a agresivita konšelů (ad.2). V roce 1480 nechal král Vladislav zatknout větší počet staroměstských měšťanů-kališníků pod záminkou, že připravovali spiknutí proti králi (což mu zřejmě napovídal někdo z výše uvedených). Část zatčených byla odvezena na Křivoklát a část byla v pražských žalářích. Všichni byli mučeni. Samostatný text-2. Zemřeli pekař Mikuláš Šejnoha-který byl pálen na bocích a natahován na skřipec až mu praskla páteř a oblíbený lidový kazatel Michal, kterého umořili hladem a žízní.
4) Král rozhodl, že do v Prahy nebude vpuštěn světící biskup Augustin Lucián, který světil kališnické duchovní.
5) V polovině roku 1483 vypukl v Praze mor a zemřely stovky lidí. Král odjel na venkov (do Třebíče). Když byl král pryč, tak katoličtí faráři (mniši) a konšelé proti kališníkům „rozjeli kampaň“. Zřejmě je míněna slovní a ekonomická, šikanování atd. Pak se v Praze začalo proslýchat, že byl zpracován seznam významných kališníků, který zahrnoval cca 70-80 osob, které měly být v noci z 24.9. na 25.9.1483 povražděny. Akce byla naplánována na půlnoc z 24. na 25. září. Spiklenci měli označit své domy světly a přijít k radnici. Vymysleli i heslo: Pán Bůh s námi, světlo mezi námi a naši věrní bez hác (bez spodního prádla).
————————————————————————————————-
A tak přišlo ráno 24.9.1483-samostatný dokument.
————————————————————————————————-
Dne 6.října 1483, se sešly obce tří měst pražských na valném shromáždění na Staroměstském rynku (náměstí) a uzavřely jednotu. Přihlásily se ke kalichu a ke kompaktátům, ale i ke králi. Na králi žádaly, aby měly právo navrhovat konšely a králi tak zůstalo pouze právo potvrzování měšťanských návrhů. Dále obce povolaly do Prahy biskupa Augustina Luciána.
Vladislav chtěl původně Pražany potrestat a začal proti nim sbírat vojsko. Neměl dost peněz, a tak přijal nabídku k jednání, které zprostředkovali kališničtí šlechtici. Dne 24.září 1484, tedy po roce, došlo v Kutné Hoře ke smíru. Pražané
se formálně králi pokořili, vydali mu Pražský hrad, a naopak král uznal změny vzniklé na pražských radnicích, odpustil všem povstalcům provinění a slíbil, že bude potvrzovat konšely, které mu pražské obce navrhly. Na konci září se král vrátil do Prahy. Byl přivítán cechy a biskupem Luciánem. Protože měl obavy z povstání, tak popohnal stavební práce (opravy), které probíhaly na Pražském hradě a pak se v dubnu 1485 na Hrad přestěhoval. Společně s ním členové dvora a úředníci, kteří bydleli na Starém Městě. Tím došlo k poklesu významu královského dvora v Praze, u sv. Benedikta a Starého Města jako celku (členové dvora a úředníci opustili luxusní domy, které pak nebylo snadné pronajmout nebo prodat).
Definitivní konec: Kutnohorský náboženský mír, který byl uzavřen 20.3. 1485 na českém zemském sněmu (13.3.-20.3.1485) v Kutné Hoře mezi kališníky a katolíky. V této dohodě mezi zástupci obou stran byla basilejská kompaktáta prohlášena za základní zemský zákon, kališnická i katolická víra byly zrovnoprávněny a na 31 let byl vyhlášen náboženský mír v zemi. Tato smlouva uzavřela dlouholeté náboženské spory v Čechách a znamenala definitivní tečku za husitskými válkami. Na sněmu v roce 1512 byla pak smlouva potvrzena a prodloužena na věčné časy. Náboženský mír a tolerance přispěly k rozvoji země v období 1500–1618.