Václav Matěj Kramerius
Narodil se v městě Klatovech dne 9. února 1759(53) Augustin Matěj Kramerius.
Jeho rodiči byli Augustin a Teresie Krameriusovi. Otec byl krejčí a zároveň kostelníkem při farním děkanském chrámu. Přesto, že měl vícero sourozenců a na rodinu vydělával jen otec, snažili se mu zajistit vzdělání. Nejprve studoval gymnázium v Klatovech, poté odešel do Prahy na tamní Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde studoval filozii a práva.
Na filosofii měltě Kramerius za profesora matematiky a astronomie exjezovitu Stanislava Vydru a na krasovědu a vyšší sloh Karla Jindřicha Seibta, ten na něj zapůsobil nejvíce. Tento učitel, byť Němec, se snažil mládež českou obeznámiti se vším, co slulo za hranicemi rakouskými pokrokem ve vědě a umění, tak že činnost jeho v jistém ohledu považovati lze za dobu novou v historii kultury české. Dalším, kdo Krameria ovlivnil byl August Meissner, profesora krásovědy a klassické literatury, který nastoupil po Seibtovi a Hynek Kornova, učitel dějepisu.
Během studií mu Josef Dobrovský zajistil práci u Jana Norberta z Neuberka, českého šlechtice, sběratele starých rukopisů a obrazů, kterému katalogizoval knihovnu. Jeho syn byl spoluzakladatelem a mecenášem Národního muzea. Dům Jana Neuberka byl v té době místem schůzek skoro všech v Praze žijících spisovatelů a umělců vlastenských. Chodili sem např. Josef Dobrovský, František Martin Pelcl, který v roce 1775 vydal Obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, Karel Rafael Unger (knihovník, který se zasloužil o rozvoj knihovny v Klementinu, mimo jiné zavedl „povinný výtisk“) a zmíněný Hynek Kornova,
V roce 1782 vydal v Praze 3 spisy, kterými se snažil vyvráti růzdné předsudky a urážky spojené s refomami a působením Josefa II., jehož byl velký fanoušek. Z nichž jako příklad uvádím „Patentní ruční knihu pro měšťana a sedláka“.
Když dne 31. října 1784 rytíř z Neuberku zemřel, tak přišel o práci a musel si hledat jinou.
Noviny:
Prvními česky psanými pravidelně vycházejícími novinami byly Sobotní (Outerní) pražské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním jeho císařské a královské Milosti nadáním obdarované (Pražské poštovské noviny, Pražské české noviny, Český postilion). Zakladatelem a prvním vydavatelem těchto novin byl Karel František Rosenmüller (1678–1728), po jeho smrti převzal vydávání jeho syn a později jeho manželka. Noviny poprvé vyšly v roce 1719, zanikly v roce 1772. Opět začaly vycházet v lednu 1782 a v roce 1785 je převzal knihtiskař Jan Ferdinand Schönfeld. Přejmenoval je na „Schönfeldské císařské královské poštovské noviny“, opatřené v čele listu znakem orla dvouhlavého a začal je pravidelně vydávat od 1. ledna 1786. Václav Matěj Kramerius se stal v roce 1786 redaktorem a víceméně je řídil do roku 1789
Dnem 4. července r. 1789 vydal Kramerius první číslo svých českých novin pod názvem: „Pražské poštovské noviny na rok 1789 vydané prací a nákladem V. M. Krameriusa“. Připravil je prakticky celé sám, vypomáhal i při jejich tisku a distribuci.Noviny vycházely v Praze každý pátek o 11 hodinách z rána a navenek byly rozesílány každou sobotu. Když Schönfeld viděl takovou konkurenci, neváhal dát novinám národní tvář a odstranil dvouhlavého rakouského orla, a místo něj dal českého lva s korunou. To nestačilo, tak Krameria zažaloval, že jako první měl zaregistrováno „Noviny poštovní“. C. k. gubernium (místodržitelství) rozhodlo, že pouze Schönfeldovým novinám přísluší c. k. privilegium privativum, nazývat se „c. k. novinami poštovními“, načež Kramerius nečekal a začal noviny vydávat pod názvem: „Krameriusovy c. k. vlastenské Noviny“, pod kterým vycházely až do jeho smrti.
První číslo vyšlo v počtu čtyři sta padesát kusů, časem dosáhly noviny na svou dobu vysokého nákladu; 1 500 výtisků. Kramerius do svých novin psal sám společně s několika dopisovateli a rovněž překládal z cizích týdeníků. Noviny se zaměřovaly především na osvětu prostého lidu, národní emancipaci a odstranění lidových pověr. Obsahovaly úřední vyhlášky a oznámení, kulturní rubriku, a zvláštní naučné přílohy se zeměpisnou, ekonomickou či dějepisnou tematiku.
Krize novin nastala po roce 1795, kdy je začala přísněji kontrolovat a postihovat cenzura a dopadla na ně ekonomická krize. V letech 1801-1803 jako příloha novin vycházel časopis Pražský posel.
Nejčtenější byly úvodníky.
Jeden takový přečte Libor Vondráček.
Česká expedice bylo centrum českého obrozeneckého hnutí v době jeho počátku a to jako pražské nakladatelství, knihkupectví a antikvariát.
První ryze českým nakladatelstvím se zemskou působností v Českých zemích. Vyšla v něm většina českých knih své doby, a lze proto tvrdit, že založení tohoto nakladatelství bylo jedním z podstatných kroků pro úspěšné znovuuvedení češtiny do oblastí, z nichž během předchozích 100–150 let zvolna mizela.
Okruh potenciálních Krameriových zákazníků byl značně omezený, takže se lze domnívat, že vedení Expedice vyžadovalo značnou obratnost, obětavost a zároveň zapálení pro věc.
Po smrti zakladatele převzala jeho nakladatelství manželka Jenovéfa] s prvorozeným synem Václavem Rodomilem Krameriem (Wenzel Franz Vinzenz, *1792), nesnadné poměry jej však přivedly k úpadku. Václav R. Kramerius pak celé nakladatelství prodal Schönefeldovi, od kterého se jeho otec osamostatnil. Druhý syn Vojtěch (Adalbert Mathias, *1795) se stal knězem a příležitostnému psaní se věnoval jen pár let v mládí.
V roce 1806 si V. M. Kramerius koupil dům, známý jako Hrabovský, resp. Straširypkovský č. p. 373 st. 232 v dnešní Husově ulici č.p. 232, kde je umístěna jeho pamětní deska, a 24.4.1806 (na sv. Jiří se do něj nastěhoval). Díky koupi domu mu nezůstali žádné peníze (míněno dědictví) pro syny, než dům a firma. Několik let před tím objevil se mu neduh na pravé noze, díky čemu byl často nemocný. Od mládí téměř neustále sedával za psacím stolkem; při tom též málo se pohyboval a nevycházel na zdravé povětří. To způsobilo prsní vodnatelnost (nadměrné množství vody v plicích) a zatvrzení jater a dne 22. března 1808 zemřel. Pracoval pro národ český do poslední chvíle a můžeme říci, že zemřel při psaní, při práci. Pochován jest dne 24. března na Volšanském hřbitově v četném průvodu věrných přátel všelikého věku i stavu a v hlubokém zármutku rodiny jeho osiřelé i všech upřímných vlastenců. I truchlila nad ztrátou vlastence tohož upřímného veškerá vlast českoslovanská.
Na závěr se rozloučíme textem, který přečte Daniel Landa.
Kalendáře[
- Nový kalendář tolerancí– vycházel jako příloha novin, obsahoval církevní svátky katolické i evangelické, dále přehled celoročních událostí, rady zemědělcům, povídky, atp. Oblíbená univerzální četba pro venkov; vycházel od roku 1787 do roku 1798.
- Vlastenecký poutník
- Domovní přítel
- Věrný společník
Historické, cestopisné a dobrodružné
- Zdeněk ze Zásmuk
- Kniha Josefova
- Hrabě z Rožmberka
- Laudonův život a jeho hrdinští činové
- Vypsání ukrutné smrti Marie Antonie, královny francouzské
- Historické vypsání velikého mongolského císařství v druhém dílu světa Azii (1803)
- Druhý díl Indie, to jest Historické vypsání mnohých království a krajin, jenž na druhém Indickém polouostrově v Azii leží (1804)
- Ouplné vypsání dějin Egypta (1816)
- Vypsání cest po mořích
- Mladší Robinson
- Způsoby, mrawy a mínění Činů a Kochin Činů– první sinologické dílo v české literatuře, přibližující život a kulturu Číňanů a Vietnamců, knihu sestavil sám Kramerius, především na základě zpráv misionářů.
Mravoličné, bajky a pohádky
- Zrcadlo šlechetnosti
- Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské– sbírka básní, některé básně jsou překlady, jiné jsou vlastní tvorba.
- Dobrá rada v potřebě
- Mravové šlechetných dítek
- Cvičení dítek jednoho každého stavu, item příkladové a básně dítkám k dobrému naučení
- Arabské pohádky
- časopis pro děti Kacafírek
Rytířské a strašidelné
Převážně překladová tvorba nevelké kvality pomáhala k rozšíření češtiny, její ekonomický přínos byl, stejně jako u knih dobrodružných pro Českou expedici velký a pomohl udržet vydávání ostatních prodělečných titulů, kterých byla většina.
Čarodějnice Megera
Rozličné povídačky k poučení a obveselení
Jana Mandyvilly… Cesta po světě (1796), první reedice slavného cestopisu doby gotické (1796)
Jana Smita, kapitána anglického, pravdivé příhody po cestách, kteréž vykonal v čtyřech dílích světa (1798)